Tak jsme v pátek 13.11.2009 opravdu vyrazili za velkým dobrodružstvím. Dopoledne jsem se naposledy rozloučila s našima a Mikešem a vyrazili jsme s Filipovo rodiči na letiště do Frankfurtu.
Když jsme poprvé spatřili letiště, měli jsme pocit křupanů z maloměsta. Poté co jsme ho párkárt prošli skrz naskrz, už jsme se dokázali i zorientovat a najít i ten náš správný gate.
Po procházce po Frankfurtu jsme kolem půl sedmé prošli pasovou kontrolou, pak následovalo dokonalé prošacování všeho, co jsme měli na sobě a v příručních zavazadlech. Na peníze v podprďě mi ale nikdo nepřišel a Filip pronesl na palubu i celou čokoládu. Pak se jim nějak začal nelíbit můj notebůček, tak musel chuděra na spešl kontrolu. Podruhé se nezalíbil Filip jednomu pánovi celníkovi a musel také na kontrolu. No, ale pak už jsme se konečně dostali na palubu letadla a byli smíření s tím, že už opravdu není úniku.
Airbus 340 nebyl zas až tak moc velkej, seděli jsme vedle sebe jen dva, což bylo dost příjemné. Ve skutečnosti nehrozilo, že bychom měli jako spolusedícího velkého tlustého pána. Ostatní spolucestující byli stejného vzrůstu jako my, jen barva pleti byla trošku žlutější a očička o mnoho víc šikmější :-D Dostali jsme cosi čínského k jídlu, polštář, deku a spěte si…
Hmmm to se to všem okolo spalo… Mě teda vůbec. Po 11ti hodinovém letu jsme přistáli na letišti v Šanghaji, kde byla dost důsledná opatření proti epidemii chřipky (roušky a vyplňování dotazníků).
Dostali jsme hlad a protože jsme nechtěli riskovat čínské jídlo v letadlě, zašli jsme do raději do Burger Kinga. Mekáče už jsme měli plné zuby. Zaplatili jsme normálně eurama, ale zpět nám vrátila nějakou jejich rejži (Renminbi – lidové peníze). Taky jsme se konečně dostali na internet, ale v Číně byl pekelně omezený, tudíž nám byl skoro k ničemu. Nefungovalo ICQ, Google mail, blog, ani facebook. Jediné, co se dalo používat byl Skype a ICQ2GO. Tak jsem psala blog alespoň do wordu.
Let do Sydney už nám tolik neutíkal, i když letadlo bylo lépe vybavené. Celou noc pouštěli dokola pohádky (Madagaskar, Kung Fu Panda,…)
Před výstupem v Sydney nás letušky vydezinfikovaly jakýmsi sprejem, vyplnili jsme kartu, kde jsme přiznali, co vlastně do AU vezeme a co ne. Na imigračním jsme potom čekali, že nám proberou léky, očistí boty od hlíny a seberou čokoládu, ale nestalo se.
Když jsme vylezli z letadla do příletové haly letiště, hned bylo vše naruby. Místní občané v kraťasech a tílkách, vánoční výzdoba (ozdobené jehličnaté stromečky) a přes 20 stupňů venkovní teplota. Prostě hustý. Na domluveném místě setkání si nás po chvilce vyzvedl pán z agentury a odvezl nás nablískanou Toyotou do našeho nového bydlení. Zatáčet doprava, dávat přednost zleva a ještě protijedoucím je takové zvláštní.
