V sobotu ráno jsme si přivstali, abychom se mohli honem rychle sbalit a odstěhovat do nového bytu. Jen tak hladce to ale samozřejmě nešlo. Po snídani jsme potřebovali co nejrychleji vyprat povlečení, abychom jej předali čisté společně s vyklizeným pokojem. A ejhle, pračka už makala na plný koule. Tak to si asi počkáme… Po hodině se nám podařilo uloupit volnou pračku a narvat do ní první várku. Joo místní pračky, to je kapitola sama o sobě, ještě se k nim vrátím. Těžko říct, jak dlouho to pralo, ale nakonec to bylo dosti rychlé. Stihli jsme si jen tak tak zabalit kufry a uklidit. Nevím, jak je to možné, ale po 14 dnech tady nám jakýmsi záhadným způsobem ztěžkly všechny věci a kufry rozhodně nevážily 20 kg tak jako po příjezdu do Sydney. A to jsme nic nenakupovali právě z důvodu plánovaného stěhování. Ledničku jsme ani vyklízet nemuseli, ta byla vyluxovaná dokonale, kde nic tu nic. Takže k obědu jsme měli pizzu z místní pekárny Ovšem kolem pizzy tenhle koláč asi jenom proběhl, nemělo to s italskou pochoutkou nic společného. Vedro se v sobotu dalo krájet. Po „obědě“ jsme se vrátili do domu, kde už bylo vzhůru několik spolubydlících.
Dostali jsme zpátky bond, navlíkli si batohy na ramena, kufry zapřáhli a vydali se kodrcavou cestou na autobusovou zastávku. V půli cesty to kolečka mého kufru nevydržela a rozjela se na všechny strany. Kufr jsme vlíkli po zbytečku koleček. Cesta busem trvala 50 minut, Filipovi nebylo pořád moc dobře, takže to byla dosti náročná cesta. V Kingsfordu, kde teď bydlíme, jsme se vybalili, vydrhli koupelnu a večer padli vyčerpáním do postele. V neděli ráno jsme se rozhodli postel a stolky přestěhovat. Jo jo, takhle by to nešlo. Teď už to tu máme lépe prostorově vyřešené a Filip má svůj pracovní koutek.
A pak začal boj s pračkou. Za prvé je to krabice velká, že se do ní vejdu celá. Jak vyndavám prádlo, můžete vidět na fotce (no dobře, to trochu přeháním).
Za druhé tady neperou v teplé vodě, všechno za studena. Super, takže žádný volitelný program, prostě objedeme kolečko kolem dokola a hotovo. Aviváž, co to je??? To jsme nikdy nepoužili – to mi řekli spolubydlící. A za třetí, když jsem vyndala prádlo z pračky, bylo, jak kdybych ho vytáhla krávě z huby, ale ta kráva měla ještě tlamu plnou jakýchsi žmolečků. Paráda, takže všechno obrat. Nejhorší je to na tmavém oblečení. (papírovej kapesník to nebyl!!!) Jooo už vím, že se mám držet rady – oblečení, které Ti je milé, per v ruce! Přesto tu má praní jednu výhodu, prádlo tu schne strašně rychle.
Později odpoledne jsme se vydali na větší nákup potravin. Po tomhle víkendu máme ruce vytahané jako opičáci. Také jsme objevili kouzlo obchodu, kde mají všechno za dva doláče. Paráda :-) Až zase zjistím, že Číňani nepoužívají paličku na maso nebo cedník, vím kam zajít. A s kým že to vlastně bydlíme? Nakonec opravdu s Číňany. Pravděpodobnost, že na ně při hledání bydlení nenarazíte je asi tak dvouprocentní. Jsou všude. Naštěstí tihle dva (páreček) jsou hodně pořádní, takže všechno má svůj řád. Dostali jsme přesné instrukce, co smíme používat a co ne. Jen kuňkají, jak žáby, takže musíme hodně špízovat uši, abychom jim rozuměli. Ja už si zvykám, že nejsem Míša ale MÍSA – co se dá dělat. Až se otrkáme, tak se s nimi seznámíme a snad nám ukážou místní krásy.
Dnešní den – pondělí nebyl ničím zajímavej. Bylo moc ošklivé počasí – vítr, déšť a zima. Začala jsem aktivně hledat práci, ale bude to chtít trpělivost. Donesla jsem jeden životopis do hostelu na úklid, tak uvidím, zda se někdo ozve, manager nebyl přítomen. Zítra vesele pokračuji a doufám, že budu úspěšnější.
Kompletni galerie (Kompletní galerie zde – Part 8)
