V pondělí jsme šli poprvé do školy. Máme večerní kurzy, takže jsme měli před sebou ještě celý den. Ráno jsme poklidili na baráku, jelikož tento týden na nás vyšla služba :-( Dle instrukcí nalepených na lednici jsme zlikvidovali čurbes po ostatních čtrnácti spolubydlících a vyrazili do banky. V bance nám visí stále nezúčtovaných 500 doláčů, které jsme vložili při zakládání účtu na špatně založený účet. Bohužel ani tentokrát jsme se nedočkali vyřešení našeho problému a zase jsme tam strávili dobrou hodinu. Ve středu si půjdeme došlápnout na manažerku.
V půl čtvrté jsme naklusali na recepci školy Greenwich College. Zde nám slečna předala obálku s pojištěním a zaregistrovala nás. Ve čtyři jsme šli psát rozřazovací test, který se nám oběma zdál dosti jednoduchý. Skládal se z poslechu, krátkého pohovoru, psaní a gramatiky. Psaní Filipovi moc nešlo, není takový básnický střevo jako já… (Filip: to není přitom vůbec pravda. Popsal jsem sice o pár řádek méně, zato se mi mým škrabopisem vejde na řádku 3x více slov.) Dosáhli jsme nejvyšší možné úrovně, která ve škole je na kurzu General English – Upper intermediate. Zkoušející se to moc nelíbilo a chtěla nás přehodit rovnou na Business English kurz, který má patrně vyšší úroveň. Jenže to by nám pěkně blbě rozhodilo víza, takže žádný takový čachrymachry jsme si nenechali líbit.
Od půl sedmé jsme se přidali ke skupince General English UI – třída plná Brazilců, kteří rozhodně moc anglicky mluvit neumí. Brazilštinu mají zakázanou a skupinky musí dělat s někým mimo ostatní Brazilce. Obecně v tomto kurzu je úroveň angličtiny nízká, takže se můžeme alespoň trochu chvástat, že Aj ovládáme dosti dobře. Mě to dosti zlepšilo náladu. Brazilci si šlapou na jazyk, místo S říkají Z, takže škola je „zků“ apod. Navíc dělají pěknej bordel, že i učitelka už rezignovala. Když si máme povídat ve skupinkách na dané téma, většinou kecáme úplně o něčem jiném. Každý pátek se bude psát test, prý abychom viděli, jak se zlepšujeme. S prvním dnem ve škole přišel i první domácí úkol.
Dnes jsme před školou vyrazili do části Sydney zvané The Rocks, přesně tam, kde začíná Harbour Bridge, kde kotví největší loď a kde byli vyloděni i trestanci z Británie.
Prohlídli jsme si nejstarší barák v Sydney – Cadman´s cottage z roku 1816 (moc starej neni, no).
Zastavili jsme se v Museum of Contemporary Art. Byla zde prapodivná výstava fotek a předmětů souvisejících s původními obyvateli – the Aboriginals. V jedné místnůstce se nacházela nasypaná kukuřice – Corn river. Po vyzutí bot jsme se v kukuřičce mohli i zadarmo vyválet. Jíst se nesměla.
Našli jsme místo, kde kotví velké zaoceánské parníky.
Prošli jsme se pod pilířem mostu Harbour Bridge. Pilíře byly oplocené a hlídal je sekuriťák, takže jsme se tam nemohli ani pořádně vyfotit. Je to ale obrovský.
Cestou jsme potkali dva králíky, chuděrové se asi nějak zatoulali. V trávě bylo ale spousta bobků, takže tam už nějaký ten pátek budou.
Podél Cadman´s Cove jsme se vrátili na vlak a hurá do školy, jejej skoro pozdě. Patnáct minut se naštěstí toleruje.
Ve škole nás překvapivě nečekala banda Brazilců. Přichází přeci pravidelně pozdě. Dneska byli ale snad ještě víc zabrždění než včera. Výuka nám začíná ve čtyři, běží do šesti. Pak máme půl hodinu přestávku a v půl sedmé začíná druhý blok, který končí v půl deváté. Takhle budeme teď studovat do půlky prosince, pak máme prázdniny. Zítra vyrazíme o přestávce asi ochutnat sushi, je ho tu všude plno a všichni to furt jí.