Už jsme tady sedm měsíců, to to letí. Když jsme ještě byli v ČR, Jéňa mi slíbila, že se za mnou přijede podívat. V tu chvíli mi to přišlo skoro nemožné a říkala jsem si, že ta doba je hooodně daleko. Den se sešel se dnem a já jsem přivítala Jéňu s Petrem na letišti v Sydney. Jejich let měl trošku zpoždění, takže jsem při čekání začala být nervózní, i nohy se mi klepaly. Asi jsem měla strach, jaké to bude, až po půl roce uvidím známé tvářičky z Čech. Raději jsem si připravila uvítací ceduli se jmenovkou, kdyby Ti dva náhodou zapomněli, jak vypadám.
Oba výletníčci vypadali krásně odpočatí a vyspalí, dvoudenní let a časový posun je přece nemůže rozházet. A jaké bylo shledání? Jako bychom se neviděli týden :-) Bohužel jsem musela jet do práce, takže Jéňa s Petrem sedli na vlak a vydali se hledat svoje ubytování v útrobách města.
Večer jsme je přivítali u nás doma.
Jéňa mi předala všechny vaše pozdravy a dárky, pojedli jsme a popili a hlavně jsme naplánovali jejich australský pobyt. Asi jim z toho chudákom šla hlava kolem. Po cestě do backpackeru jsme nafotili modelky vačice…
… a taky sebe v Hyde parku.
Samozřejmě jsem Jéňu s Petrem nalákala do Ogala na pořádný burgry. Myslím, že jim chutnalo.
Dvakrát se pokoušeli projít si track po pobřeží a prozkoumat sydneyské pláže. Bohužel slejvák byl úplně neskutečnej a oba dva se přesvědčili, že v takovém počasí opravdu rackové musí chodit bokem. Jako poctiví občané šli k volbám a pak už vyrazili autem na pár dnů do Canberry.
Ještě než odjeli, stihli jsme společně zajít do sydneyského akvária a projet se Monorailem. Obrovští žraloci se nám proháněli nad hlavami a nebýt čínského zájezdu, asi bychom se i báli.
Výlet do Blue Mountains se odehrál v duchu menšího lijáčku. Když jsme si prohlíželi fotky, měli jsme pocit, že asi někde Jéňa s Petrem zabloudili a do hor ani nedojeli. Nakonec ale přeci jen tři sestry viděli a myslím, že se jim výlet líbil.
Další část dovči si vybrali na Novém Zélandu. Moc jsme jim to záviděli, snad se tam také podíváme. Nejzajímavější z celého vyprávění byla story, jak Jéňa ztratila botu :D To si nechte vyprávět, já to tady Jéně nebudu kazit.
Po návratu ze Zélandu jsme ještě společně stihli vyšplhat se na Sydney Tower…
… a projít se večerním městem. Zrovna tu v tu dobu byl festival světel a opera byla krásně nasvícená. Potkali jsme několik hlavounů, museli jsme se s nima vyfotit.
Asi to mělo být nějaké umění, či co…
V sobotu, poslední den před jejich odjezdem do Čech, jsme si udělali procházku z pláže Coogi na Bondi. Počasí bylo úplně parádní, řádně jsme si to užili.
Večer jsme ještě s Jéňou popily trochu australského „piva“ a pak už jsme se opravdu museli rozloučit.
Od té doby, co Jéňa s Petrem odjeli, nám tu zase svítí sluníčko a neprší. Nu asi si přeci jen to ošklivé počasí sbalili do batohů a odvezli si ho s sebou domů. Škoda jen, že si nemohli zabalit i ten australskej deštník, vid Jéňo.
P.S. Až někdo pojedete do Austrálie, nezapomeňte si přibalit domácí řízečky, projdou totiž i přes letištní čmuchaly, již vyzkoušeno. Za pokutu $10 000 a zákaz vstupu to přeci stojí.