Míša, 6. Červenec 2010

Máme tady pěknou zimu. Ranní teploty se v posledních dnech přibližují k nule, stojí to dost přemáhání ráno vylézt z peřin do nevytopeného obydlí (topení bohužel nemáme). Tu zimičku pociťují i největší živočiši na Zemi – velryby. Právě v tomto období totiž migrují do teplých vod a my tu tedy máme jedinečnou příležitost pozorovat je na jejich cestě do teplých krajů Pacifiku.  Při pobřeží východní Austrálie se prohání velryby Humback (Keporkak). Prý dorůstají délky až 18 metrů a mohou vážit až 50 tun.

Honza s Alčou je vyrazili  pozorovat  s jejich kamarády ze školy, takže jsme čekali, s čím přijdou. Přišli od oceánu celí nadšení, že ty velrybáky opravdu viděli mávat ploutvemi, vypouštět gejzíry vody, skákat do vejšky. Celí natěšení jsme tedy vyrazili do Little Bay na golfové hřiště, kde jsou parádní útesy a výhledy na širý oceán. Bohužel, ať jsme se snažili sebevíc, žádné vodotrysky jsme neviděli. Když nic jiného, tak jsme se alespoň krásně prošli.

Letěli jsme na velryby

Druhý pokus o pozorování velryb jsme provedli další týden ve Watson Bay. Ani tam jsme ale nebyli úspěšní, velryby prostě v těchto místech plavou dále od břehu, hlavně asi kvůli lodím, které je tu nahání a plaší. Tak jsme alespoň pozorovali západ slunce a City.

Žádné velryby jsme nenašli, musel nám stačit výhled na Sydney

V pondělí jsme se rozhodli vsadit na jistotu. Zaplatili jsme si výlet lodí na širý oceán, který sliboval stoprocentní  „úlovky“.

Vzadu je videt Sydney Tower a Harbour Bridge

A taky že jo!!!! Prvního obra jsme spatřili po několika minutách jízdy na širém oceánu.

Další vodotrysky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Nejhezčí bylo, když vedle sebe pluly v páru nebo ve trojce. Bohužel jsme neviděli žádný parádní výskok, ale půlka těla bohatě stačila.

Cestu nám  „mile“ zpříjemňoval pán, který chytl mořskou nemoc. Nejvíc se vždycky dávil, když utichl motor lodi a velryby předváděli parádní podívanou. Tak jsme se v duchu museli ujištovat, že se loď vůbec nehoupe a že nám rozhodně špatně nebude.

Plavba trvala 4 hodiny, na konci jsme neváhali a podepsali petici proti zabíjení velryb v Japonsku. Domů jsme se vrátili dost promrzlí, ale taky spokojení a nadšení, že jsme ty překrásné a mohutné živočichy mohli spatřit na vlastní oči.


Kompletni galerie (Part 43)

Podobné příspěvky