Míša, 15. Listopad 2010

Po nekonečném kodrcání na Fraser Islandu byla dost velká úleva sednout zase do campervanu a jet po normálních silnicích. Po cestě do Cairns jsme ještě měli neplánovanou spoustu zastávek. Některé jsme ale museli kvůli nedostatku času vynechat. Zastavili jsme se například na čajové plantáži a v blízké továrně na čaj jsme také dva druhy ochutnali.

Tchaj

Kromě velkého Banánu jsme také narazili na velké Mango a na velký Rum. V městě Bundaberg je největší australská rumárna. Všude okolo se pěstuje cukrová třtina. Prošli jsme si místní muzeum a s velkým překvapením jsme zjistili, že první a nejdůležitější chemik v této továrně na rum byl Čech. Od té doby má Bundaberg rum bezkonkurenční chuť. Popravdě řečeno, ten jejich rum vůbec nechutná jak náš rum. Božkov je prostě Božkov.

Rumarna - Bundaberg


Všude je tu spousta deštných pralesů, jednu kratší zastávku jsme si udělali v Mamu Rainforest. Bylo hrozný vedro a 100% vlhkost vzduchu.

Mamu rainforest, proste dzungle

Další cesta nás zavedla na farmu, kde se pěstují manga. Manga rostou na stromech skoro jako švestky a jsou opravdu výtečná. Jen kdyby je člověk uměl jíst trochu kultivovaně. Na pochutnání jsme si koupili i mangové víno.

Takhle rostou manga, uplne jako svestky, akorat jsou vetsi

V okolí Cairns je poměrně dost velká koncentrace krokodýlů, na plážích jsou všude varování, aby se lidi nekoupali. Krokodýli bohužel nejsou ti jediní, kteří nám kazí možnost koupání se v moři. V tomto období jsou ve vodě totiž i velmi nebezpečné medúzy. Takže se tu nikdo nikde nekoupe, jen na sítí ohraničených plážích. Kromě toho tu mají také nějaké ty žraloky a přemnožené jedovaté žáby. Kam jsme se to dostali, že? Jinak je tu ale hrozně krásně dovolenkově.

Laguna v Cairns

Hartley´s crocodile farm bylo další místo, kam jsme zavítali. Dostali jsme zajímavý výklad o tom, jak se chovají krokodýli. Když krokodýlice naklade vajíčka, pečovatelé ji musí odlákat z hnízda a vajíčka ji seberou. Podle toho, v jaké teplotě je skladují, se vylíhne buď samec nebo samička. Nejvíce chtění jsou samci. Po třech letech dorostou ideální délky a jejich ctěná kůže jde na prodej. Takový metr a půl velký krokodýlek se prodává za 1000 AUD.

Dva az tri roky

Sebemenší kousek prodávané krokodýlí kůže musí mít licenční číslo, to aby bylo jasné, že krokouš pocházel z farmy. Divocí jedinci v přírodě jsou totiž chránění a střílet se nesmí.

Malej pinda

Krmení těchto velikánů bylo hodně zajímavé. I my jsme měli tu možnost, strčit do krokodýlího chřtánu trochu kuřecího masa. Úplně zadarmo jsme jim ho ale nedali a pěkně je škádlili. Cvaknutí tlamy naprázdno vydává luxusní zvuky.

Skadleni krokousu kuretem

Celí zničení horkem jsme opustili farmu a dojeli do Cairns. Do neděle nám ještě zbývaly 3 dny, takže jsme měli konečně nějaký čas na odpočinek, opalování a bezpečné koupání. Filipovi už tak strašně moc chybí prkno, že vyrazil do nedalekého areálu zajezdit si na wakeboardu.

Paradicka

V sobotu ráno jsme se rozhodli udělat něco pořádně bláznivého.

Největší strach jsem měla z toho letadla, než ze samotného skoku. Do letadýlka se nás vešlo celkem osm, a to už jsme tam byli jak sardinky. Trvalo asi 10 minut, než se ten pekelně hlučnej a napůl rozpadající se stroj dostal do výšky 14 tis. stop. Z letadla byly nádherné výhledy. A co se najednou nestalo. Otevřela se vysouvací dvířka a šup. Filip byl jako první na řadě. Sotva jsem ho viděla, jak mi mizi před očima, už jsem tam byla taky. 60 sekund volného pádu bylo něco neskutečného. Je to hrozně divné, ale člověk se vůbec nestihne bát. Tam nahoře bylo docela chladno, chvilku má člověk pocit, že mu nejde dýchat, ale to je jen pocit. V té šílené rychlosti jsme nestihli vůbec nic sledovat. Když se pak po minutě konečně otevřel padák, začli jsme si naplno užívat krásu australské krajiny. Pod námi tekla řeka, v dálce se blýskal oceán, všude rostly banánovníky. Filipovo přistání bylo měkké, pěkně na zadek. Moje bylo trochu tvrdší, hodili jsme tygra na čumes. Ale alespoň bylo ještě nějaké vzrůšo nakonec.

Zážitek je to těžko popsatelný. A co bychom řekli, kdyby se někdo zeptal, zda bychom to zkusili znova? Odpověď je jednoduchá. Znovááááá a hneeed!!!!


Kompletni galerie (Part 51 – Cairns)

Podobné příspěvky