Jste zvědaví, jak to vlastně dopadlo s mým hledáním práce? Pak si ale raději udělejte více času na tento příspěvek, asi se rozepíšu…
Před Vánoci jsem vyrazila napakovaná asi sedmi variantami životopisů do města, tentokrát v blízkosti našeho bydliště. Svým poctivě vymyšleným CV jsem obdarovala místní hospůdky, rychlá občerstvení, šopy, fitka a obchůdky (zelinářství, trafiky, smíšené zboží). Na většině míst mě ovšem moc nepotěšili. Sice je zde léto, tedy nejlepší období na hledání práce, jenže před Vánoci spíše všude v businessu dovolenkujou, tudíž nové pracovní síly budou třeba až od nového roku. I přesto mě však na několika místech ujistili, že se v lednu ozvou. Moc mi to zlepšilo náladu a hned se další CV rozdávaly lépe. V jednom rychlém občerstvení jsem narazila na slečnu, která na mě začala mluvit slovensky. A taky mě moc potěšila, prý že někoho budou potřebovat…
Druhý den jsem vyrazila se svými životopisy o kousek dál, a to na Maroubra junction. Tady mě slíbili v jedné pekárně/cukrárně, že se v lednu také ozvou. Když jsem viděla ty dorty, strašně jsem si přála tam pracovat. V dalším rychlém občerstvení mě slyšel chlapík, že hledám práci. Hned mě zatáhl za ruku, a že musím jistojistě zajít za jeho kamarádem, který dělá v realitce. Prý pro mě možná má nějakou práci. V duchu jsem si říkala, sakra to je určitě nějaká blbost. On si ale stál za svým a dokonce mě do té realitky dovedl. Tady mi sympatický Australan dal vizitku, a že od ledna by chtěl někoho na obvolávání lidi, zda nechtějí prodat dům. Bohužel jsem se mu dodnes nedovolala ohledně bližších informací, ale bylo by to zajímavé, takže snad ho ještě doženu. Když už jsem byla znavená a odhodlaná jít si odpočinout na pláž, na přechodu pro chodce mě zastavil pán s malou holčičkou za krkem. Začal se mile vyptávat, co dělám, že mám v ruce tolik papírů a něco si zapisuji. Stručně jsem mu vysvětlila, že zoufale hledám práci a taky že jsem z Čech. Byl nadšenej, a že mi dá práci. Stáli jsme kousek od jeho Pizza bistra. Bohužel na svátky také zavírali a otvírají 11. 1. 2010. Celá veselá jsem pak opravdu dojela na pláž, konečně začalo svítat na lepší časy, práce se snad nějaká najde.
Ještě před Štědrým dnem, když jsem to vlastně ani nečekala, mi zavolal jeden pán, že má pro mě práci. A ať přijdu hned 28. 12. 2009. No paráááda, takže jsem dostala práci! A jak? Přimluvila se za mě ta slovenská slečna, jak jsem o ní psala v úvodu. Je to práce v portugalském rychlém občerstvení Ogalu.
Dělají tu vynikající obrovské burgery naplněné kuřecí masem, samozřejmě ve spoustě variantách. Dále si tu můžete dát luxusní čerstvé ugrilované kuře a spoustu další chuťovek a salátů. A jelikož jsem jejich zaměstnanec, tak tohle všechno tam můžu zadarmo jíst, pít veškerá nealka a co je nej, můžu si brát i něco domů. Takže si pošmákne i Filip. Těžko se tomu odolává, takže na dietě už tu rozhodně nejsem. Horší stránka věci je ta, že to všechno musím dokázat rychle „uvařit“.
Když mám ranní směnu, tedy od osmi do tří, musím připravit celou kuchyň. Podpálit dřevené uhlí v obrovském grilu, vyčistit olej ve friťáku, rozehřát další přístroje na housky a maso, no je toho opravdu dost. Zatím jsem na ranní nebyla úplně sama, to mě čeká až příští týden. Do desíti musím ještě stihnout vytvořit velké mísy čtyř druhů salátů. Pak už přijdou další spolupracovníci a první strávníci. To jdu pak kmitat ke grilu, peču masa a dělám burgry. Potím snad i krev. Je u toho neskutečné horko a to je ještě štěstí, že venku moc velké horko zatím není. K hranolkám a objednávkám jsem se zatím nedostala, to až časem. I tak mám pocit, že jsem dosti neohrabaná. Veškeré ingredience do burgru musím dávat levou rukou, protože na ní mám hygienickou rukavici, pravou rukou otáčim masa. A moje levá ruka je opravdu levá, dovedete si představit moji rychlost první dny. Zatím se to vlastně moc nezlepšilo. Dalším problémem je moje výška, nevidím totiž do grilu na housky, který je umístěn poměrně vysoko na zdi. Takže se občas stane, že se mrchy připálí. A když je velký nával lidí tak dost dobře nestíhám, přestávám občas rozumět zkratkám všech burgrů a celkově přestávám fungovat. To pak naštěstí někdo přiběhne a pomůže mi. Zatím jsou se mnou trpěliví a hodní na mě.
Na každém kroku tu také hrozí nebezpečí spálení, v podstatě je tu horké naprosto všechno. Jsem popálená asi i za ušima. Je fakt, že každé spálení je pro mě ponaučením do budoucna. Poslední dva dny jsem byla na odpolední směně, která končí v deset večer, to pro změnu dělám úklid kuchyně a likvidaci jídel. V neděli mě čeká desetihodinovka.
A jak platí??? Na místní poměry dost bledě, 10 doláčů na hodinu. Ale když se budu hodně snažit, tak si za ten týden vydělám na nájem. V mezičase se samozřejmě poohlížím po jiných pracích. Ještě jsem zapomněla říct, že velkou výhodou je, že tohle Ogalo je kousek od našeho domu. Jezdím tedy do práce na kole.
V mezičase se samozřejmě poohlížím po další práci. Včera jsem byla zkušebně na úklidových pracech. Týpek, co mě měl vyzvednout a odvézt do super vilky na úklid, se opozdil o dvě hodiny a pak se pořádně ani neomluvil. To čekání mě zničilo, obzvláště v kombinaci se sluníčkem. Když se konečně uráčel přijet, jeli jsme na úklid jednoho domu. Během dvou hodin jsme tu haciendu uklidili, ale jen tak zběžně. Mělo to asi milion místností a koupelen, bazén a výhled na moře.
Díky zpoždění jsem měla nahnáno, abych se stihla vrátit domů a od pěti nastoupila na směnu v Ogalu. Týpek po mě navíc chtěl, abych s ním jela na další úklid. Několikrát jsem mu říkala, že mám čas jen do půl čtvrté, no skoro si to nenechal vymluvit a pořád po mě chtěl, abych s ním jela.
Moc času mi jinak zatím nezbývá, postupně asi ale budu mít bohužel méně směn a tím i méně peněz, hlavně pak taky kvůli škole. Uvidíme, jak dlouho si mě v Ogalu nechají, nebo spíš jak dlouho já vydržím???
