Po třech měsících v Sydney jsme si dnes prožili druhé stěhování. Již delší dobu jsme měli vyhlídnutý byteček přímo v centru města. Našimi novými spolubydlícími jsou Michal a Maruška. Podle jmen je vám jasné, že si pokecáme česky. Byt se nachází ve 23. patře a je pár metrů od Hyde parku.
Školu máme za rohem, takže umístění je pro nás opravdu vynikající. Do Ogala budu zatím dojíždět autobusem, časem snad seženu nějakou práci v centru. Nebo že bych udělala kariéru v burgrárně? Ještě nevím…
Sobotní den mám naštěstí volný, takže jsme s Filipem měli dost času na balení a úklid. Náš čínský spolubydlící nám již v týdnu zdůraznil, že krcálek musíme pořádně vydrhnout. Dnes ráno u snídaně už se vyptával, zda je umytá koupelna apod. Ujistila jsem ho, že zatím nejsme ani sbalení, natož aby byla umytá koupelna. Provalil oči sloup a řekl něco v tom smyslu, že to necháváme na poslední chvíli. Možná že to neřekl, jeho anglickému kuňkání opravdu nebylo moc rozumět. Po poslední francouzské bagetě jsme začali balit. Člověk si říká, to je jeden kufr, to je v pohodě. Jooo v pohodě. Za ty tři měsíce jsme stihli nahromadit slušnou kupičku věcí, paličkou na maso počínaje, větrákem konče.
V lednici na mě smutně koukala sklenice kyselých okurek od Vánoc. Další bramborový salát se bude tvořit až na Velikonoce – šla do koše. Takto jsme povyházeli poměrně dost neskladných a nepotřebných věcí. Balící manévry jsme zakončili dvěma kufry, dvěma obříma čínskýma taškama a dalšími asi 6 kusy příručních zavazadel v podobě kýblu, tiskárny, foťáku a batohů. V mezičase jsem vydrhla koupelnu a pokoj. Po obědě přijel Marušky kamarád a přestěhoval nás do nového bytu. Při vracení klíčů jsme dostali čínskou pochvalu, prý jsem super uklízečka :D
Následovalo vybalování v novém bytě. Tady jsme také ještě pouklízeli pokoj a pak začali vybalovat. Kolem páté večer jsme to vzdali a vyrazili do města. V Sydney Harbour kotvila obrovská loď Queen Victoria. A v půl sedmé měla odplouvat. Čekali jsme, že okolo toho bude více povyku, podívaná to totiž byla parádní.
Od teď tedy veškeré dobročinné dary přijímáme na nové adrese, kterou naleznete v našich kontaktních údajích.
Sobotní večer jsme završili už asi pátým nákupem povlečení, pořád se mění rozměry postelí a my stále nemáme univerzální prostěradlo.
A co jsme vlastně vyváděli po dobu naší odmlky?
Po prvních dvouměsíčních prázdninách jsme se tento týden vrátili do školy. Začal nám kurz obchodní angličtiny. Tak trochu jsme měli obavy, co nás to vlastně čeká, jaká bude úroveň. Paní učitelka J na nás neudělala příliš dobrý první dojem. Zdála se pěkně ostrá, hned na začátku stanovila jasná pravidla ohledně docházky, pozdních příchodů a výuky. V duchu jsem si říkala, no nazdar, tohle osm týdnů nemůžeme vydržet. Po prvních dvou hodinách jsem ale změnila názor. Mně se hodina líbila a rychle utekla. Ostatní spolužáci umí dobře anglicky, takže si tu pokecáme. Cvičení se nevlečou tak jako na general english, na všechno máme vždycky určitý čas a pak se rychle jede dál. Za ty 4 hodiny toho stihneme až dost. Filip zas až tak nadšenej není, business slovíčka ho moc neberou. Naštěstí nedostáváme domácí úkoly, na ty bychom totiž rozhodně čas neměli. Máme docela honičku.
Já ve tři skončím v práci a od čtyř musíme už být ve škole. Letím se domů vykoupat a pak rychle na bus (to se tento týden mění, po přestěhování snad budu stíhat lépe). Pozitivní na tom je, že už se stihnu kompletně „načančat“ za 10 minut.
V týdnu Filip oslavil narozky. Vytvoříla jsem mu dort a nějakéty dárečky.
Přišel mu super balíček z Čech. Dostal od mamky samé potřebné věci, krom jiného i prášek do perníku. Už jsem pekla a byl mňam, české buchty nám tu chybí.
