Společný volný sobotní den jsme se s Filipem rozhodli neprolenošit. Naplánovali jsme si trasu na kole do Watsons Bay. Už delší dobu jsme o tomto místě mluvili a také nám ho doporučila kamarádka ze školy – prý to opravdu stojí za to. Po cestě jsme se zastavili na Bondi Beach. Coca Cola tu měla obří promoakci – postavili mega nafukovací „colový stan“, kde bylo několik atrakcí a rozdávali plechovky Coly. Spatřili jsme to už z dálky, obří Cola nás přitahovala jak magnet. Připravili jsme si zásobičku na cestu a pak vyrazili dál.
Vybraná trasa byla dosti krkolomná – terén je tu pořád jen do kopce z kopce. Proklínala jsem své kolo napůl bez přehazovačky a většinu kopců jsem si pěkně vyšla po svejch. Za Filipem vždycky zůstala jen žíznivá čára a čekal na mě na kopci. (Filip: Určitě to bude přehazovačkou!)
Když už jsme se blížili k Watsons Bay, kochali jsme se unikátními výhledy na City zase z jiného úhlu.
Objevili jsme parádní maják. Později jsme zjistili, že jich je tu mnohem více.
Na úplném konci výběžku s výhledem na oceán se rozkládá Sydney Harbour National Park. S koly se tam nesmí, takže jsme je zamkli na začátku k jednomu zábradlí a vyšli si po stezce. Výhledy na oceán mi na dlouho zůstanou v paměti. To má člověk pocit, že vidí, jak je země kulatá. A ta modrá barvička…
Trochu jsme si tu odpočinuli, vypili Colu a vyrazili domů. Představa všech těch kopců mě dostávala do mdlob. Filip ale slíbil, že to objedeme a bude kopců míň. No… moc se nám to objet nepodařilo a cesta domů byla asi ještě horší.
V týdnu jsme si trochu připomněli chuť Plzně a koupili jsme si plzeňské pivko. V regálech bottle shopu hrdě stojí i další české poklady. (Filip: Nejak nevim, jestli je Kozel a Zlatopramen zrovna velky poklad.)
V práci jsem byla „povýšena“, už mám 11 doláčů na hodinu. Bohužel i tak se mi neustále dějí kuriózní věci. Včera, když jsem přišla do Ogala (jako první ráno), našla jsem tam uvězněného ptáka. Takže začal hon na tu chuděru, vyhnat ho bylo akutní. S koštětem to moc nešlo, chudák byl celej omlácenej, jak pořád do něčeho narážel. Nakonec se trefil do otevřených dveří a frnknul, to si asi oddechl. Tímto jsem ztratila asi 20 minut času, takže pak mě čekaly pěkný fofry.
Australské počasí nás nepřestává překvapovat. Ráno se člověk probudí do pošmouraného dne, popřípadě leje jak z konve. Večer se pečeme a nejradši bychom šli na pláž. Jen aby to teplé počasí ještě dlouho vydrželo, přeci jen i když je ošklivě, je tu 25 °C :-)
Kompletni galerie (Watsons Bay)
