Poslední den našeho výletu jsme se rozhodli prošmejdit Melbourne. Ráno se tu opět projevilo pravé podzimní počasí, 14 stupňů nám moc příjemných nebylo. Prošli jsme celou Swanston street, kde se nachází nejvíce historických památek zejména z 80. let 19. století, vše ve viktoriánském stylu.
Čas nás trochu tlačil, takže jsme nasedli na historickou tramvaj a objeli centrum města.
Zajímavé je, že tu jezdí tramvaje různého stáří, včetně muzejních dřevěných kousků. V levé ruce drží řidič plyn a v pravé brzdu, kterou si s sebou na konečné odnese do druhé kabiny.
Na některých méně důležitých zastávkách je to pro tlustší populaci i trochu nebezpečné.
Navštívili jsme starou melbournskou věznici – The Old Melbourne Gaol, která byla oceněna jako nejlepší turistická atrakce v loňském roce. To jsme si nemohli nechat ujít.
V letech 1845 až 1929 zde popravili 136 trestanců. Je to nejstarší vězení vybudované ve státě Victoria.
Zajímavé bylo zalézat do miniaturních cel a představovat si, co za zločince tam asi bylo zavřeného.
Přístup je i ke smrtící šibenici.
V ceně vstupného byla ještě prohlídka novodobé policejní vazby, která už ale nefunguje 15 let. Byli jsme tu „jako“ zatčeni a zavření do jedné cely. Nu nic moc pocit, všude jen tma, záchod a spoluvězni.
Také jsme byli účastni soudního přelíčení s Nedem Kellym, nejznámějším lupičem v dějinách Austrálie, který zde byl odsouzen k trestu smrti.
Když jsme procházeli dále městem, zjistili jsme, že je úplně odlišné od Sydney. Mezi budovami je tu mnohem více prostoru, populace je tu starší. Popravdě řečeno se nám Sydney líbí mnohem víc. Řeka Yarra je docela špinavá, takže ani její břeh nenabízí příliš hezká místa.
Dalším předmětem našeho zájmu byl mrakodrap Eureka. V současné době je to nejvyšší budova na jižní polokouli. Měří 300 metrů a výtah nás vyvezl do 88. patra za 36 vteřin. Vršek budovy se může kvůli větru pohnout až o 60 cm.
Když jsme vystoupili na 88. patře, zaléhali nám docela uši a Míše bylo trošičku zle. Aby totiž byla navozena správná atmosféra i pro lidi netrpící strachem z výšek, jsou podlahy mírně nakloněné. Člověk to na první pohled nepozná, ale tělo na to zareaguje. Výhledy byly skvostné, Melbourne jsme měli jak na dlani.
Vyšli jsme si i na venkovní terasu, tam už byla podlaha rovná a člověku přestalo být zle. Další atrakcí je tu tzv. Edge. Je to skleněná kostka, do které jsme si vlezli, a ona s námi vyjela 3 metry mimo budovu!!! Takže pod nohama jsme měli jen sklo a pak už 300 metrů vzduchu.
Výtah směrem do přízemí byl označen nápisem Zpět na zem, což je docela trefné.
Po „létání“ v oblacích jsme běželi na bus na letiště a naskočili do dalšího vzdušného prostředku a přemístili jsme se zase zpátky do Sydney.