Kolem sedmé hodiny ráno nás vzbudil budík a taky trochu zima. Vůbec se nám nechtělo vylézt z pelechů a obléct si na sebe promrzlé oblečení. Protože nás čekala ještě dlouhá cesta, těch pět stupňů nad nulou jsme nějak překousli a rychle jsme si běželi do hlavní budovy uvařit čaj. Vstávání nám zpříjemnili parádní barevní papoušci. Připomněli nám, že nás čeká krásná příroda na Pebbly Beach.
Všichni čtyři jsme strašně chtěli vidět divoké klokany, takže jsme rychle vyrazili pár kilometrů zpět. Cesta lesem byla občas trochu kodrcavá a nic moc zábavná. To se ale hodně rychle změnilo, jakmile nám kousek před autem přeskákali cestu tři obří klokani. Už nám začínalo být jasné, že tu asi opravdu jsou. Těchhle velkých bych se asi i bála, prý boxují a dokáží být dost nebezpeční. Po pár kilometrech jsme zastavili na malém parkovišti a vydali se cestičkou k oceánu.
První pohled na tu krásu byl opravdu nečekaný. Stádo klokanů se páslo na zelené travičce, někteří se vyhřívali na sluníčku a v pozadí bouřil oceán.
Pomalu jsme se začali ke klokanům přibližovat. Samozřejmě jsme měli trochu strach, aby nám něco neudělali. Byli jsme proto dost opatrní. První klokan, modelka, byl ale hodně přátelský. Nechala se nakrmit, pohladit a mnohokrát nafotit.
Nakonec se tak chovalo celé stádo, byli jak ochočení.
Fotili jsme se s nimi na milion způsobů a pořád jsme toho neměli dost.
Chtěli jsme tu zůstat celý den.
Do oceánu bychom tu tedy rozhodně nevlezli, ale viděli jsme pár surfařů, kteří se chystali zdolat vlny.
Po dvou a půl hodinách jsme se už opravdu museli odtrhnout a pokračovat v cestě do Canberry. Dali jsme sbohem klokanům a krásnému ránu, na které asi jen tak nezapomeneme.
Black Mountain Tower se tyčí na kopci nad Canberrou. Dá se tam dojet autem, takže žádná nadbytečná fyzická námaha se nekonala.
Výhledy nás moc nenadchly, ale alespoň jsme našli známá místa, na která jsme se chtěli poté zblízka podívat.
Filip: Mě teda výhledy nadchly (viz níže).
Přepadl nás nadskutečný hlad, takže jsme zoufale začali hledat, kde se najíme. Při lovu za potravou jsme zjistili, že Canberra je takové umělé město bez lidí. Po obědě jsme se vydali k budově nového parlamentu. Vstup byl bez poplatku, takže jsme neváhali a vstoupili.
Na střeše mají udělaný pěkný trávníček a je odtud vidět pomník válečným veteránům a také budova starého parlamentu.
Kolem čtvrté hodiny odpoledne už jsme toho měli opravdu plné kecky, takže jsme se odebrali spát do auta, zatímco jsme jeli do Sydney.
Kompletni galerie (Part 40 – Omlouváme se za množství fotek, ale nejde to jinak)
