V hlavním městě Canberra prý není nic k vidění – to nám tu říkal skoro každý, kdo tam byl. Proto jsme se rozhodli vyrazit a udělat si vlastní obrázek. Naplánovali jsme společně s Honzou a Alčou dvoudenní výlet s mnoha zastávkami.
První den jsme si řekli, že ujedeme jen část cesty do Batemans Bay a tam přespíme. Čekalo nás zhruba 300km, takže jsme hned brzo ráno vyrazili pěšky do půjčovny aut. Docela jsme čubrněli, když nám týpek předal klíčky od úplně nového obrovského auta Mitsubishi Outlander. Filip to samozřejmě věděl, protože s malým autem bychom nemohli jezdit off-road.
První zastávku jsme si dali hned pár kilometrů za Sydney v Royal Natinal Parku. Místo do informačního centra jsme omylem vběhli do sídla strážců parku. Místní park ranger nám velmi ochotně popsal všechna zajímavá místa. V tu chvíli nám bylo jasné, že to všechno prostě nemůžeme stihnout. S těžkým srdcem jsme tedy vynechali několik vyhlídek a vejšlapů v deštném pralese. Užili jsme si to na místě zvaném Wattamolla. Příroda je tam opravdu okouzlující. Když člověk stojí na pláži, má před sebou rozbouřený oceán a za zády lagunu se sladkou vodou.
Na koupání už to bohužel nebylo. Na vyhlídce, kde jsou v zimě vidět velryby, pěkně fučelo. Taky jsme dostali lehkou studenou spršku od oceánu.
Přejeli jsme Sea Cliff Bridge, most známý z TV reklam, a pokračovali dál.
Cesta s názvem Grand Pacific Drive nás dále zavedla do města Wollongong. Wollongong je průmyslové město, kde se těží uhlí. První pohled překvapivě nebyl nikterak odpuzující. Rozplývali jsme se nad krásnými majáky a pohledem na oceán.
Sotva jsme přelezli kopeček, bylo nám ale jasné, že okolí majáků jsou asi jediná pěkná místečka v celém městě. Dle Hellojc se jedná o Mordor.
Po procházce jsme rychle naskočili do auta a pokračovali s menším zpožděním v naší cestě. Další zastávka ne sebe nenechala dlouho čekat. Po pár km jsme se vydali prozkoumat největší buddhistický chrám na jižní polokouli – Nan Tien Temple. Atmosféra tu byla opravdu zajímavá, uvnitř kaple to byl samý Budha a spousta barevných svíček ve tvaru květin.
Na vršíčku jsme objevili obrovský zvon, u kterého ale nebyla cedule, že se na něj nesmí sahat. Takže asi už tušítě, co následovalo.
Vesnička Kiama nám nabídla kouzelnou podívanou. Nachází se tu místo zvané Blowhole Point. Je to vlastně taková obrovská díra v útesu, která chrlí vodu. Teda ona tu vodu nechrlí, jsou to vlny, které zajedou pod útes a jsou pak vytlačeny směrem vzhůru. Báječná podívaná, nemohli jsme se vynadívat a odtrhnout. Nejvíc jsme si to užívali, když přijela obrovská vlna a vodotrysk pak všechny osprchoval. Jen ta zima by tu nemusela být.
Když jsme zase nasedli do káry, všichni jsem tak nějak vytuhli, až na řidiče. :-) Filip nás nezapomněl probudit, to abychom nepropásli Seven Mile Beach.
Ještě jsme měli naplánovanou zastávku na pláži Pebbly Beach, kde prý mají být divocí klokani. Bohužel když jsme kolem ní projížděli, byla už úplná tma. Dojeli jsme do Batemans Bay, kde měli kluci vyhlídnuté ubytování – YHA Backpacker. Když jsme na místo dorazili, zjistili jsme, že je to vlastně karavanový kemp a jedna budova se dvěma sdílenými pokoji pro 6 holek a 6 kluků. V tu chvíli mi bylo jasné, že spíme v karavanu. Taky mi v hlavě začaly probíhat ty nejčernější myšlenky o pavoukách a hmyzákách, se kterýma tam budu muset spát. To samé se asi honilo hlavou i Alče. Stačil jeden významný pohled a bylo to jasný. Kluci o ničem nepřemýšleli a rovnou nocleh zaplatili, prohlížet si to prý není třeba. S hrůzou jsem vkročila do karavanu. A ejhle ono to tam bylo moc moc pěkný, čistý a úplně bez pavouků.
Večer jsme trochu popili, aby se nám v té zimě lépe usínalo a abychom se nebáli pavouků. A ráno hurá za klokanama.
