Po několika dnech relaxace v Cairns jsme museli vrátit náš oblíbený campervan a zahájit poslední týden australského putování. Tentokrát jsme se vydali autobusem směrem na jih do Proserpine. Cesta to byla opravdu dlouhá, jeli jsme celý den. Když jsme konečně dorazili do cíle, byli jsme docela rozčarovaní. Počasí bylo příšerné, kvůli hustému dešti nebylo vidět ani na krok. V tomhle že si máme půjčit jachtu a vydat se na týden na moře? Večer za námi dorazili naši kamarádi Johny s Jančou.
Whitsundays je souostroví nacházející se u Velkého bariérového útesu. Je to jedno z nejkrásnějších míst na zemi se spoustou korálových útesů s rybičkami, úžasně modrým mořem a bílými písečnými plážemi. Celí nedočkaví jsme šli spát do backpackeru na Airlie Beach s nadějí, že nás ráno probudí sluníčko a že se budeme moci v klidu nalodit a vyjet.
A ono opravdu! Ráno azuro. Šli jsme se nejprve pěkně vycachtat do uměle vybudované laguny a pak už hurá do maríny zabydlet se na naší jachtičce.
Loď nás hrozně nadchla svým luxusem. Byli na ní schované dvě krásné kajuty, velký obývák s kuchyňkou a u venkovního sezení dokonce i gril.
Šli jsme hned nakoupit jídlo, abychom neumřeli hlady. Většina nákupu byla směřována na maso a brambůrky, jak jinak. První noc na lodi jsme strávili přímo v marině. Druhý den ráno nás navštívil kapitán, který nám dal jakési školení. Filip naštěstí většinu věcí znal ze svých kurzů, takže vše šlo jak po másle. Kolem jedenácté jsme společně i s kapitánem mohli konečně vyrazit na moře.
Hned po několika námořních mílích nám bylo jasné, že kormidlovat jachtu rozhodně není procházka růžovým sadem. Už jen vyznat se v námořní mapě dá pěkně zabrat, a tak jsme na Filipa neustále házeli blbé otázky, co že všechny ty obrázky znamenají. A lana na lodi?? Těch je tam sakra moc, tomu jsme my ostatní rozuměli jak koza petrželi.
Když jsme si vyzkoušeli i kotvení a “zaparkování“ u bójky, mohli jsme kapitána vyhodit na jednom z ostrůvků po cestě. A pak bylo vše na nás. Odpolední počasí se ten den vydařilo, bez problémů jsme dorazili do zátoky Nara Inlet.
Zakotvili jsme asi až na třetí pokus, hlavně ze strachu z korálového útesu, který byl díky odlivu pěkně blízko a těsně pod hladinou. V zátoce navíc kvůli další lodi nebylo moc místa. Opekli jsme masíčko a šli celí znavení spát.
Třetí den na palubě začal deštěm. Přesto se ale počasí po cestě vybralo. Potkali jsme hejno delfínů. Také jsme si vyzkoušeli jachtění i s plachtami.
V průběhu dne se obloha brutálně zatáhla a během deseti minut jsme měli za zády bouřku. Chtěli jsme tedy co nejrychleji ulovit bójku u korálového útesu, přečkat bouři a pak jít šnorchlovat. Bohužel větru dešti neporučíme a ta mrcha nás dohnala. Vítr foukal přes 20 uzlů, slejvák jak blázen, nedalo se ani koukat. Viditelnost téměř nulová. I přesto nám ale nezbývalo nic jiného, než se připojit k bojce. Jakožto nezkušení námořníci jsme ale netušili, že to nebude tak jednoduché. Filip kormidloval, Johny měl vytáhnout provaz bójky za pomoci háku a my holky měli hlídat útesy a pomoci s vytahováním obrovského lana. Johnymu bohužel upadl hák do moře a hned byl v nenávratnu. V bouři jsme najednou neměli žádnou šanci, jak se bezpečně připojit a bouřku přečkat. A tak Johny vyrazil na člunu hák hledat. My jsme museli odjet lodí od útesů, abychom nenarazili. Johny hák nenašel a tak musel chytit lano bójky a hodit nám ho na loď ze člunu. Vichr a liják nám celou akci neustále znemožňovali. Byli jsme promrzlí na kost. Na třetí pokus se akce podařila a my si konečně oddychli.
V Butterfly Bay jsme si konečně zašnorchlovali. Než zde člověk skočí do vody, musí se navléct do neoprenového obleku. Je to kvůli bezpečnosti, v místních vodách se v období od listopadu do dubna vyskytují jedovaté medúzy.
K lodi nám připluli obrovské barevné ryby a nedali se odehnat. Asi jim vyhládlo. Krmit ryby v místě, kde se šnorchluje, se ale nedoporučuje, mohl by totiž přijít na oběd i nějaký ten žralok. Do nové podvodní kamery bohužel nějakým záhadným způsobem zateklo, a tak máme jen pár fotek.
V Sawmill Bay jsme si chtěli udělat pěknou vycházku na nejvyšší bod Whitsunday Islandu. Bohužel už bylo dost pozdě a my bychom se nestihli vrátit za světla. Zvolili jsme kratší variantu a šli se podívat na dvě plážičky. Po cestě se mi podařilo vyfotit něco výjimečného.
Ve vodě tu můžete spatřit želvy a rejnoky. Johny s Jančou narazili na želváka, my pak i na toho rejnoka skoro na břehu.
Vítr a bouřky nás jednou zahnali do maríny na Hamilton Islandu. Místo je to opravdu krásné. Kvůli dešti nám ale bohužel nebyla odhalena pravá krása onoho proklamovaného nejhezčího místa na světě.
Půjčili jsme si tady takové malé golfové vozítko. Normální auta po ostrově skoro nejezdí, všichni se přepravují buginama. Byla to sranda objíždět ostrov na takovém prdítku. Do kopce to sotva jelo, z kopce to pro změnu nebrzdilo.
Při dalším šnorchlování na pláži ostrova Langford, která během přílivu mizí pod vodou, jsme objevili obrovskou lasturu.
Předposlední noc na moři byla jak z hororu. Kolem desáté hodiny večer začal foukat opět hrozný vítr. Poryvy větru měly kolem 35 uzlů, loď se kymácela, vítr nadzvedával přístřešek, blbá bojka nám bušila do lodě. Spát se v tom opravdu nedalo, byla to pekelná noc. Nouzi o překrásné západy slunce jsme ale neměli.
Od samého začátku našeho jachtění jsme všichni chtěli jet na nejznámější a nejkrásnější pláž na Whitsundays. Jmenuje se Whitehaven beach, písek je tu krásně bílý, voda azurová a to vše se míchá dohromady. Každý den jsme pozorně poslouchali počasí, abychom přesně znali sílu a směr větru. K naší velké smůle pořád foukal jihovýchodní silný vítr a my se na to nebeské místo nedostali. Byli jsme z toho zklamaní, bohužel Johnymu s Jančou to tak zkazilo náladu, že si pak už ani nevychutnali zbytek jachtění. Týden utekl jako voda a my jsme se museli rozloučit s naší jachtičkou Zig Zag.
Johny s Jančou se vrátili do Sydney, my jsme nasedli do letadla a odletěli do Brisbane. Z Brisbane nás po menších zmatkách s letenkami, kde jsem chyběla na seznamu pasažérů, vpustili do letadla do Melbourne.
Tím skončilo naše velké australské dobrodružství a další příspěvky budou o cestě po Thajsku a Malajsii.
Kompletni galerie (Part 51 – Whitsundays)
