V pět hodin ráno nás autobus vyhodil v čínské čtvrti malajské metropole Kuala Lumpur. Po celodenním a celonočním cestování autobusem z Thajska do Malajsie jsme vypadali jak vyvorané myši a chvilku nám trvalo, než jsme řidiči uvěřili, že už jsme opravdu v cíli. Filip šikovně zamluvil ubytování předem. K našemu velkému překvapení zastávka busu byla jen necelé dva kilometry od hostelu, takže jsme nahodili bágly na záda a doplahočili se tam. Guest house Green Hut byl na místní poměry dost dobrý, měli jsme i okno, deku bohužel ne.
Monorailem a poté vlakem jsme dojeli do Batu Caves. Počítám s brzkým nástupem angíny, tak vyklimatizovanej vlak jsme ještě nezažili. Než jsme vystoupili, byli jsme zmrzlí jak rampouchy. Batu Caves jsou obrovské jeskyně, svaté místo pro hinduisty. Než se člověk vyškrábe až do samotných útrob skal, musí zdolat 272 schodů, což nám dalo dosti zabrat.
Všude kolem se prohání drzé opici a okrádají kolemjdoucí o jakýkoliv ždibec jídla.
Po návratu do centra Kuala Lumpur jsme si koupili lístek na vyskoč/naskoč autobus (hop on, hop off). Bus jezdí kolem největších turistických atrakcí a je možné libovolněkrát vystoupit a nastoupit. Chtěli jsme stihnout vše, takže jsme si řekli, že tento způsob přepravy bude nejrychlejší. Po prvních deseti minutách, kdy jsme ujeli sotva pár metrů, jsme s hrůzou zjistili, že to byl asi ten nejblbější nápad, co nás kdy napadl. Autobus zastavoval na nesmyslných místech, neustále postával v zácpách. Psychicky jsme to nezvládli a raději přestoupili na monorail.
Celí nedočkaví jsme dojeli ke známým Petronas Towers. Věže nás hrozně ohromily. Jsou zkonstruovány z nerezu, takže se neskutečně blýskají. Nemohli jsme se nabažit a pořád jsme se kochali.
Abychom se podívali na město z výšky, vyjeli jsme na telekomunikační věž.
Další toulky městem nás dost unavili, ale i tak jsme se večer ještě jednou vrátili k Petronas Towers. Tentokrát byly ještě krásnější.
Následující den jsme strávili v autobuse a směřovali do konečné stanice našeho cestování, do Singapuru. Singapur je velmi hezké, čisté a evropsky vypadající město. Druhý den ráno se Filip rozhodl, že si na závěr zasloužíme pořádné ubytování.
Ubytovali jsme se v mega luxusním hotelu Marina Bay Sands. Hotel má tři věže a nahoře střechu ve tvaru lodi. Je to úchvatná podívaná nejen zvenku ale i zevnitř.
Dostali jsme pokoj na 48. patře. Ten přepych nejde ani popsat, myslím, že fotky jsou lepší než slova. Na jednu noc jsme měli pocit, jako kdybychom byli někde v království. Koberec zde měli tak měkoučký, že jsme po něm ani nechtěli chodit. Postel se třemi druhy polštářů byla královské velikosti. Televize nás oslovovala jménem. Závěsy se při našem odchodu a příchodu sami roztahovali. V koupelně byly vyskládány mraky druhů mejdlíček.
Na 57. patře je bazén, ne ale jen tak ledajaký.
Kromě překrásných výhledů z výšky 200 metrů nad městem nám při koupání hrály koledy.
Večer jsme dostali na pokoj uvítací lahev australského vína. Netřeba dodávat, že nás přepadla nostalgie. Popíjeli jsme výborné červené vínko, vzpomínali na všechny zážitky a na to jak ten rok vlastně utekl. Vydat se na druhý konec světa stálo dost odvahy, ale byla to ta nejlepší věc, kterou jsme mohli udělat. Obohaceni o spoustu zážitků a zkušeností tak v Singapuru děláme tečku za obrovským dobrodružstvím. Loučíme se všemi čtenáři a těšíme se na brzkou shledanou!!!
