Už třetí den hledáme bydlení. Dneska jsme se vydali obhlédnout byty v oblasti Kingsford. Dle inzerátů jsme byli samozřejmě natěšeni, co to bude za nádheru. Podle telefonních hovorů jsme dokonce byli přesvědčeni, že to nebude sdílení bytu s Číňany, protože do telefonu uměli dost dobře anglicky. No první bydleníčko bylo opravdu moc pěkné, zlepšilo nám to náladu, i když spolubydlící by byl Číňan. Další obydlí bylo doslova nepopsatelné. Bydlela tam hromada Číňanů a v kuchyni to vypadalo jako u naší babi ve stodole (radši ani nechci vědět kolik pavouků mi přeběhlo přes nohu). Dále jsme prošli ještě pár ucházejících obydlí, která nás ani neurazila ani nenadchla. A pak přišla naprostá bomba. Odrovnaní po celém dni, upocení a smradlaví jsme se doplazili do Ultima. Vešli jsme do dokonalého bytečku, s nečíňanem a s veškerým vybavením. V ceně nájmu by byla posilka, bazén, jacuzzi, ping pong, knihovna, fotbálek, grilováníčko, klimoška, myčka na nádobí, no všechno, na co si jen vzpomenete. Pěkně jsme si pokecali a byli hned oba rozhodnutí. Bohužel týpek nám nakonec řekl, že má ještě zájemce a že se nám ještě ozve. Takže zítra si dáme asi pauzu v honbě za bydlením, půjdeme konečně na pláž a večer se uvidí.
Včera dopoledne jsme vyrazili poprvé k moři, tady kousek od našeho bydlení. No kousek, popojížďka vlakem a pak tříkilometrová procházka to byla. Po cestě nám totiž ujely dva autobusy, ani jednou jsme nestihli správně zamávat, aby nám zastavil.
V neděli, když Vy jste v Čechách měli ještě sobotu, jsme se ubytovali v domku na předměstí Banksia. V domě bydlí s námi asi ještě dalších 10 spolubydlících, zatím jsme je ale asi ještě neviděli všechny. Převážná většina z nich jsou Češi, takže rozumíme perfektně.
Tak jsme v pátek 13.11.2009 opravdu vyrazili za velkým dobrodružstvím. Dopoledne jsem se naposledy rozloučila s našima a Mikešem a vyrazili jsme s Filipovo rodiči na letiště do Frankfurtu.
Tak a je to tady. Zítra začíná naše velké dobrodružství. Hned ráno odjíždíme autem do Frankfurtu, odkud večer odlétá Airbus A340 do Šanghaje. Co budeme dělat 11 hodin v letadle vážně netuším – snad spát. Máme s sebou pro jistotu nějaké křížovky, na ntb připraveno něco na koukání. Klapky na oči snad vyfasujeme v letadle. Do Číny dorazíme ráno, pět hodin si odfrkneme a pak nás zas čeká dalších 11 hodin opět přes noc ale tentokrát menším modelem A330 do Sydney. Pokud po cestě neztroskotáme na nějakém pustém ostrově (viz Lost), dorazíme do Austrálie ráno.
V červnu letošního roku jsme na vodě společně s Hellem a Alčou upekli parádní plán – roční pobyt v Austrálii. Posíleni alkoholem jsme začali vymýšlet, jak vše uskutečnit. Kluci vymysleli business, který tam jistojistě bude mít úspěch – HOUBABAR, já s Alčou jsme spíše rozumovaly o tom, co tam vlastně žije za havěť.
Utekl nám celý červenec a náš super plán se tak nějak začal vytrácet v mlze, bylo třeba vynést ho znova na světlo boží. Filip získal kontakt na jednu z mnoha agentur. Na jejich stránkách jsme se dozvěděli spoustu možností, typů a rad, jak do Austrálie vycestovat. Nicméně tyto informace nám příliš nestačili ke konečnému rozhodnutí, takže jsme si domluvili osobní schůzku v jejich pražské pobočce.